Audio průvodce
Albánský iso-polyfonický zpěv vysvětlen
Jak funguje albánský iso-polyfonický zpěv: sólové hlasy, držený drone zvaný iso, sever a jih této tradice a co o něm říká UNESCO.
Rezervovat místo na show ↗Co to je
Iso-polyfonie je albánský lidový zpěv ve více hlasech současně, přičemž sbor drží pod nimi drone. Wikipedia jej popisuje jako vícehlasý zpěv se sborovými droneovými party a mnoha regionálními variantami. UNESCO uvádí, že jej předvádějí především mužští zpěváci a doprovází svatby, pohřby, dožínky, náboženské oslavy a festivaly, mezi nimi i folklorní festival v Gjirokastëru. Tento rozsah je pro posluchače důležitý: stejná hudební gramatika slouží radosti i smutku, takže nálada písně vychází ze slov a podání, nikoli z formy.
Hlasy
UNESCO popisuje písně složené ze dvou sólových partů, melodie a protimelodie, nad sborovým dronem. Wikipedia uvádí tradiční názvy: marrës, první hlas neboli ten, kdo začíná; kthyes neboli pritës, ten, kdo odpovídá; a v některých jižních regionech třetí sólový hlas, hedhës neboli ten, kdo vrhá, přidává vrstvu, jež vytváří čtyřhlasý zpěv. Čtyřhlasý zpěv je popisován jako specialita Labërie. Při poslechu se snažte sledovat první hlas, pak odpověď, a zbytek vnímejte jako tkanivo kolem nich.
Drone zvaný iso
Slovo iso dalo této tradici její jméno. UNESCO uvádí, že souvisí s isonem byzantské církevní hudby, droneovým tónem, který doprovází chorál. U Tosků na jihu je dronevý tón nepřetržitý a zpívá se na slabiku e, přičemž zpěváci střídají dýchání tak, aby tón nikdy neustal. U Labů se někdy zpívá jako rytmický tón k slovům písně. Wikipedia dodává, že variety bez dronevého tónu jsou dnes vzácné a že zpěváci volají fráze jako Béni iso, což znamená vytvoř iso.
Sever a jih
UNESCO rozděluje albánský lidový zpěv do dvou širokých stylových skupin: Ghegové na severu a Toskové a Labové na jihu. Nejznámější polyfonie patří jihu. Wikipedia uvádí čtyři jižní regiony s vlastními styly, Lalëria nebo Myzeqe, Toskëria, Çamëria a Labëria, a zmiňuje příbuznou formu v severních oblastech, jako jsou Peshkopi a Malësia. Jeden styl, pleqërishte, zpívají muži v Labërii kolem Gjirokastëru a vyznačuje se pomalým tempem, nízkou polohou a malým rozsahem.
Jak je starý?
Nikdo to nedokáže přesně datovat. Wikipedie uvádí, že kořeny mohou spočívat v mnohohlasém vajtimu, jihoalbánském nářku za mrtvé, a že mnozí badatelé řadí tuto tradici do thrácko-ilyrské éry, přičemž poukazují na rysy, jako je její pentatonická struktura a její volání a výkřiky. To je argument z hudebních důkazů, nikoli doložená historie, takže tvrzení o velkém stáří berte jako teorii. Doložen je terénní výzkum a festivalová historie: Národní festival folkloru v Gjirokastëru uvádí polyfonní písně od roku 1968.
Tradice pod tlakem
UNESCO prohlásilo albánský lidový iso-polyfonický zpěv v roce 2005 a v roce 2008 jej zapsalo na svůj Reprezentativní seznam. Tentýž zápis varuje před hrozbami: chudobou, nedostatkem právní ochrany a finanční podpory a migrací mladých lidí z vesnic do měst i do zahraničí. Předávání tradice se prý nyní opírá spíše o profesionální lidové umělce než o rodinu. I proto má inscenovaný večer, jakým je Albanian Night, svůj význam – a proto stojí za to naslouchat droneu ještě předtím, než se rozezní sólové linky.
Slyšet to naživo v Tiraně
Tiranská turistická centrála popisuje, jak Albanian Night využívá tuto tradici. Uprostřed inscenované svatby se náhle změní nálada a svatba ustoupí scéně truchlení zpívané v polyfonii, bez nástrojů. Centrála vyzývá posluchače, aby se zamysleli nad tím, proč se tento druh hudby stal položkou dědictví UNESCO. Připravte se tak, že rozpoznáte tři vrstvy popsané výše: vedoucí hlasy, odpověď a drone. Drone pravděpodobně zaznamenáte až nakonec, protože leží pod vším, ale jakmile ho uslyšíte, už ho nepřestanete slyšet.
Zdroje